Radiografie umožňuje získat trvalý obraz vnitřních vad materiálu (zejména objemových, ale v případě vhodné směrové orientace i plošných). Obvyklé oblasti nasazení metody jsou: kontrola svarů, odlitků (i tvarově velmi složitých), elektrotechnický průmysl, stavební průmysl, ... Vzhledem ke své průkaznosti a trvalému záznamu je jednou z nejdůležitějších metod při kontrole zařízení s vysokou mírou nebezpečnosti (například tlakových nádob), v leteckém a petrochemickém průmyslu.

Princip metody

Při průchodu materiálem dochází k zeslabování procházejícího ionizujícího záření. Toto zeslabení závisí mimo jiné na tloušťce materiálu. Pokud je v matriálu defekt

s vhodnou orientací vůči směru záření, je záření v tomto místě méně zeslabeno (nebo více - v závislosti na materiálu v diskontinuitě). Za předmětem se vytváří neviditelný reliéf primárního záření, který je třeba převést na viditelný obraz vhodným detektorem - v případě klasické (filmové) radiografické metody RT se jedná o radiografický film. Každý film má svou charakteristickou křivku, která určuje, jakého obrazového kontrastu se při dané aplikaci dosáhne. Z praktického hlediska je účelné (a doporučené normativními dokumenty) pracovat v lineární části charakteristické křivky - tedy pracovat se zčernáním (optickou hustotou) radiogramu vyšších hodnot. Změna radiografického kontrastu bude při stejném rozdílu intenzit primárního záření v místě vady a mimo ni větší, při vyšším zčernání.

Další radiografické přístupy

Ve zvláštních případech bývá výhodné použít některou z modifikací radiografie:

Radioskopie (RS)
Počítačová radiografie (CR) - Computed radiography a digitální radiografie (DR) - Digital radiography

Nejbližší kurzy

RT 1 27. 05. - 06. 06.

ET 2 27. 05. - 05. 06.

VT 2 27. 05. - 31. 05.

IWI S 27. 05. - 07. 06.

SSI RTG Interpreter 27. 05. - 31. 05.